Dočkáme se nového zákona o úhradách zdravotnických prostředků? ZUM dále popelkou

V květnu skončilo mezirezortní připomínkové řízení k návrhu zcela nového zákona o úhradách zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz (např. inkontinenční vložky, protézy, sluchadla nebo glukometry) a stomatologických výrobků hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Kromě přesunutí části úhradové regulace do samostatného zákona se navrhují i věcné úpravy, například ohledně výše a podmínek úhrad zdravotnických prostředků pro diabetiky.

Cílem nového zákona má být zejména vyčlenění ustanovení o výši a podmínkách úhrady poukazových zdravotnických prostředků (tzv. kategorizační strom) a stomatologických výrobků ze zákona o veřejném zdravotním pojištění. 

”Parametrická změna”

Dle důvodové zprávy návrh představuje “parametrickou změnu“. Jeho cílem má být větší flexibilita a možnost efektivně a včas reflektovat potřeby společnosti prostřednictvím snadnějšího provádění změn úhrad. 

Návrh se ale setkává i s kritikou. Například dle ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády předložený návrh zákona dotčenou právní úpravu ze zákona o veřejném zdravotním pojištění ve skutečnosti nevyčleňuje, naopak se na ni odvolává a provádí ji. Materiálně se tak dle ministra jedná o prováděcí předpis k zákonu o veřejném zdravotním pojištění. Z tohoto důvodu ministr považuje za vhodné od předložení zákona zcela ustoupit. 

K výše uvedené kritice uvádíme, že je zřejmé, že hlavním důvodem pro vytvoření nového zákona by neměla být skutečnost, že pravidelná aktualizace kategorizačního stromu cestou novelizace stávajícího zákona, kde je materie komplexně upravena, je nepraktická a zdlouhavá. 

Dle aktuálního znění návrhu by přitom změny měly být účinné již od 1. ledna 2025. S ohledem na výše uvedené a aktuální stav legislativního procesu (návrh ještě ani nebyl projednán vládou) je zamýšlené datum účinnosti poněkud nejisté.

Nemocniční zdravotnické prostředky stále popelkou úhradové regulace?

Upozorňujeme, že návrh zákona se netýká tzv. zvlášť účtovaného materiálu (např. implantáty, kardiostimulátory, chlopně, kanyly, katétry, sondy, staplery, prostředky pro laparoskopii nebo stenty). Výše úhrady těchto zdravotnických prostředků přitom stále podléhá mechanismu tzv. číselníků pojišťoven, který byl Ústavním soudem v případě zdravotnických prostředků na poukaz shledán jako protiústavní.

Ústavní soud konstatoval, že ”číselníková” regulace je problematická i u nemocničních zdravotnických prostředků. Doslova uvedl, že „zjištěné nedostatky s ohledem na svou povahu zatěžují stávající zákonnou úpravu systému úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění jako celek, a to bez ohledu na to, zda jsou jejím předmětem zdravotnické prostředky poskytované při lůžkové nebo ambulantní zdravotní péči“.[1]

Je tedy zjevné, že i úhrady zvlášť účtovaného materiálu by si zasloužily pozornost zákonodárce. Výrobci často narážejí na to, že postup zdravotních pojišťoven při zařazování zvlášť účtovaného materiálu do číselníků není zákonem nijak konkrétně upraven. Absence konkrétních procesních pravidel vytváří prostor pro určitou libovůli pojišťoven a neumožňuje předvídat, jak pojišťovny rozhodnou. 

Jedná se nepochybně o závažný legislativní dluh, jehož splacení je zřejmě zatím odloženo na neurčito – není nám známo, že by Ministerstvo zdravotnictví v této věci vyvíjelo jakoukoli aktivitu.