Může výrobce potravin podat žalobu proti opatření, které bylo uloženo obchodnímu řetězci? Ano, řekl NSS.

Může se výrobce potravin a vlastník značky bránit u soudu opatření, které formálně dopadlo na jeho odběratele, například obchodní řetězec? Tuto otázku řešil Nejvyšší správní soud[1] a jeho závěr může výrazně ovlivnit praxi v oblasti potravinového práva i správního soudnictví obecně.

Co se stalo?

Státní zemědělská a potravinářská inspekce („SZPI“) uložila maloobchodnímu prodejci opatření, na jehož základě měl zajistit, aby jím prodávaný výrobek nebyl označen zavádějícím způsobem. Problém spočíval v marketingovém sloganu na obalu výrobku, který evokoval čerstvost zboží, ačkoli šlo ve skutečnosti o výrobek rozmrazovaný.

Žalobu proti rozhodnutí SZPI však nepodal samotný prodejce, nýbrž dodavatel a vlastník obchodní značky daného výrobku, který nebyl účastníkem správního řízení. Tvrdil, že napadené rozhodnutí se bezprostředně dotýká jeho práv — fakticky totiž deklaruje, že on jako vlastník značky uvádí na trh produkt v rozporu s právem.

Rozhodnutí soudu prvního stupně

Soud prvního stupně žalobu odmítl jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Soud vycházel z toho, že SZPI uložila povinnosti výhradně prodejci, nikoli žalobci, tj. dodavateli a vlastníku obchodní značky daného výrobku. Dle soudu prvního stupně nebylo žalobci ani zakázáno nadále daný slogan na svých výrobcích používat. Dopad na obchodní značku, dobrou pověst a marketingovou strategii dodavatele označil soud za pouhou spekulaci.

Jak věc posoudil NSS?

Nejvyšší správní soud („NSS“) tento závěr odmítl. Připomněl klíčové pravidlo správního soudnictví: aktivní žalobní legitimace je dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo.

Rozhodující byl jeden zásadní skutkový detail: výrobek nebyl prodáván pod privátní značkou prodejce, nýbrž pod vlastní značkou dodavatele — a právě sporný slogan byl nedílnou součástí jeho standardního označení. SZPI sice formálně uložila povinnost prodejci jako kontrolované osobě, de facto však dospěla k závěru, že označení výrobku používané dodavatelem je v rozporu s unijním právem. Samotné opatření přitom spočívalo v povinnosti prodejce zajistit, aby výrobek nebyl označen zavádějícím údajem — tedy jej fakticky přeznačit či přelepit. NSS proto uzavřel, že nelze bez dalšího vyloučit, že takovým opatřením bylo přímo zasaženo do právní sféry dodavatele: výrobek dodávaný pod jeho značkou mohl být prodáván pod pozměněným označením, čímž mohlo být dotčeno jeho obchodní označení, strategie i reputace na trhu. 

NSS zároveň vymezil hranice svého závěru odkazem na dřívější judikaturu: zásadní roli hraje to, pod čí značkou je výrobek prodáván. Pokud je výrobek prodáván pod privátní značkou prodejce, odpovědnost za jeho označení leží primárně na něm a aktivní legitimace dodavatele zpravidla dána není. Naopak tam, kde výrobek nese vlastní značku dodavatele, může být opatření uložené prodejci způsobilé přímo zasáhnout i do právní sféry dodavatele — a ten se za určitých okolností může domáhat soudního přezkumu, i když mu povinnost nebyla uložena přímo.

Výsledek sporu ve věci samé ještě není znám — NSS věc vrátil soudu prvního stupně, který bude dále zkoumat, zda žalobci bylo skutečně zasaženo do práv. Není tedy jisté, jak soud nakonec rozhodne, bude však vázán právním názorem NSS. 

Co z toho plyne pro praxi?

Rozhodnutí má důležitý praktický dopad: NSS připustil, že žalobu proti správnímu rozhodnutí či opatření může za určitých okolností podat i subjekt, kterému nebyla povinnost uložena přímo, pokud může být rozhodnutí či opatření způsobilé bezprostředně zasáhnout do jeho práv – například do možnosti užívat vlastní značku nebo marketingové označení. 

Tento závěr se však neuplatní automaticky ve všech případech a vždy bude třeba vycházet z konkrétních skutkových okolností. NSS výslovně upozornil, že závěr nelze přenést na přestupková řízení. Otevřel nicméně zajímavou možnost, která s sebou přináší řadu dalších procesních otázek — například zda bude moci výrobce podat odvolání již proti samotnému opatření, nebo zda mu bude otevřena pouze cesta správní žaloby.

Pokud působíte v potravinářském sektoru a ocitnete se v obdobné situaci, neváhejte se na nás obrátit a my s vámi vše rádi probereme.