Další díl informačního servisu přináší zajímavosti ze světa soutěžního práva. Tentokrát jde o výběr rozhodnutí a událostí, které ukazují aktuální priority evropských soutěžních úřadů i jejich praktické dopady na podniky.
Nový rok přinesl pestrou škálu rozhodnutí soutěžních úřadů napříč Evropou. Ta potvrzují, že soutěžní pravidla ovlivňují každodenní obchodní fungování a mohou proměnit zdánlivě běžné postupy firem ve zdroj významných sankcí. Následující přehled shrnuje hlavní témata, která stojí za pozornost: např. společné nabídky do tendrů, dohody na pracovních trzích či omezování prodejců.
Pozor na rozklady po narovnání
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) znovu uložil pokuty přesahující 11 mil. Kč společnostem Taxi Praha a FIX za kartelovou dohodu týkající se taxislužeb na Letišti Václava Havla. Společnosti koordinovaly své obchodní aktivity, sjednotily nabídku služeb, sladily ceny a vyměňovaly si citlivé informace. V prvostupňovém rozhodnutí přitom byla společnostem přiznána sleva na pokutě za narovnání i za zavedení a posílení compliance programu. Tato zvýhodnění však nebyla v novém rozhodnutí zachována, protože společnosti proti prvostupňovému rozhodnutí podaly rozklad.
Tento případ ukazuje, že sleva na pokutě je považována ze strany ÚOHS za protiplnění za rychlé a efektivní ukončení řízení bez další procesní obrany. Podáním opravného prostředku se tento účel narovnání fakticky ruší, a společnost tak může o přiznané zvýhodnění přijít. Pokud se tedy se soutěžním úřadem narovnáte a získáte slevu na pokutě, její výhody mohou být následným opravným prostředkem ztraceny. Bohužel, tento přístup fakticky znemožňuje nezávislé ověření zákonnosti původně vyměřené pokuty, ačkoliv na tento požadavek by se nemělo ani v rámci narovnání rezignovat.
Společné nabídky ve veřejných zakázkách: riziko bid riggingu
Finský Nejvyšší správní soud potvrdil pokuty ve výši 1,535 mil. EUR autobusovým společnostem, které podaly společné nabídky v soutěžích o veřejnou dopravu, ačkoli podle soudu měly konkrétní možnost soutěžit o zakázky samostatně. Soud uzavřel, že taková spolupráce byla způsobilá omezit cenovou soutěž a směřovala k udržení či zvýšení tržních podílů, neboť společná nabídka za daných okolností nebyla objektivně nezbytná pro účast v zadávacím řízení a nahrazovala nezávislé konkurenční chování koordinovaným postupem mezi přímými konkurenty.
Tento případ potvrzuje, že společné nabídky konkurenčních podniků jsou mnohdy problematické, pokud by tyto podniky mohly podat nabídku samostatně. Výjimka přichází v úvahu pouze tehdy, pokud lze prokázat přínosy z hlediska efektivity, které převáží újmu způsobenou omezením hospodářské soutěže a z nichž mají prospěch zadavatel i koneční uživatelé. Důkazní břemeno nese podnik, který se na tyto přínosy odvolává, což situaci komplikuje. Zvažuje-li podnik společnou nabídku s konkurentem, je proto nezbytné pečlivě zdokumentovat nemožnost samostatné účasti i konkrétní přínosy zamýšlené spolupráce.
Pracovní trhy: soutěžní úřady pokračují v postihu no-poaching dohod
Rumunský soutěžní úřad uložil osmi společnostem pokuty v celkové výši přibližně 32,15 mil. EUR za dohodu o rozdělení pracovního trhu v automobilovém průmyslu. Podniky se zavázaly, že si nebudou konkurovat při náboru kvalifikovaných zaměstnanců a nebudou přebírat pracovníky bez souhlasu konkurenta. Tyto tzv. no-poaching dohody představují první sankcionovaný případ svého druhu v Rumunsku, přičemž vyšetřování bylo zahájeno na základě oznámení prostřednictvím whistleblowingového kanálu.
Také italský soutěžní úřad prověřuje možné kartelové jednání při náboru specializovaných pracovníků v oblasti validace automatizovaných balicích strojů, rovněž na základě whistleblowingového podnětu.
Konkurenční boj o pracovní sílu je stále zřetelněji vnímán jako integrální prvek hospodářské soutěže, a tedy i jako oblast podléhající soutěžněprávní regulaci. Nespokojení zaměstnanci se přitom stávají významným zdrojem informací pro soutěžní úřady, které k tomuto účelu stále častěji využívají whistleblowingové nástroje; vlastní platformou nyní disponuje i ÚOHS. V některých zemích mohou být whistlebloweři odměněni za informace vedoucí k odhalení kartelu. Takový nástroj má k dispozici slovenský PMÚ a od minulého léta třeba též americké Antitrustové oddělení ministerstva spravedlnosti.
Vertikální omezení: určování cen a restrikce online prodeje
Soutěžní úřady nadále důsledně postihují určování minimálních cen pro další prodej (RPM).
ÚOHS pokutoval společnost Elberry částkou 767.000 Kč za stanovování minimálních maloobchodních cen elektrospotřebičů, kontrolu jejich dodržování a nátlak na jejich zvýšení. Polský soutěžní úřad sankcionoval distributora koupelnového vybavení Oltens za vnucování minimálních cen internetovým prodejcům, což bránilo levnějším online nákupům.
Pozornost soutěžních úřadů se však stále výrazněji soustředí také na omezování prodeje na internetu – ten je chráněn jako klíčový distribuční kanál. Rumunský soutěžní úřad pokutoval společnost Thelios částkou 915.068 EUR za zákaz online prodeje luxusních brýlí svému obchodnímu partnerovi, čímž došlo ke snížení konkurenčního tlaku v online prostředí.
Španělský soutěžní úřad pak uložil společnosti I.C.O.N. pokutu 1,2 milionu EUR zejména za soubor opatření omezujících online distribuci, včetně zákazu prodeje na internetových platformách typu Amazon, omezení slev a promoakcí či monitoringu cenového chování distributorů, které v souhrnu vylučovaly účinnou soutěž v online kanálu.
Rozhodovací praxe potvrzuje, že absolutní či nepřiměřené restrikce online prodeje představují z pohledu soutěžního práva vysoce rizikové omezení distribuce.
Zneužití dominantního postavení: exkluzivita a predátorské ceny
Švýcarský soutěžní úřad uložil společnosti Aktiengesellschaft Hallenstadion Zürich (AGH) pokutu přibližně 50 000 švýcarských franků a společnosti Ticketcorner přibližně 65 000 švýcarských franků za smlouvu o spolupráci z roku 2008, podle níž byla koncertní hala AGH pronajímána pouze pořadatelům, kteří distribuovali alespoň 50 % vstupenek prostřednictvím Ticketcorneru. Vzhledem k dominantnímu postavení haly na trhu velkých koncertních prostor, na straně jedné, a dominantnímu postavení Ticketcorneru v oblasti ticketingu, na straně druhé, šlo o zneužití dominantního postavení obou společností.
Případ připomíná, že exkluzivní distribuční či prodejní podmínky mezi dominantními podniky mohou být posuzovány jako vylučovací praktiky, pokud omezují přístup konkurentů k významné infrastruktuře nebo zákazníkům.
Naopak litevská soutěžní rada nezahájila vyšetřování možného zneužití dominantního postavení poštovní společnosti Lietuvos paštas při účasti ve veřejné zakázce, přestože část služeb byla nabídnuta za cenu 0 EUR. Dospěla totiž k závěru, že samotná nízká či nulová cena bez prokázání systematičnosti a významného dopadu na hospodářskou soutěž nepředstavuje predátorské jednání, zejména pokud šlo o ojedinělý případ a podnik současně plánuje úpravu své cenové politiky.
Zdá se, že i u dominantních podniků je pro zásah soutěžního úřadu může být rozhodující především skutečný dopad na soutěž a priority vynucování, nikoli samotná agresivní cenová strategie.
