Právní aspekty Open Source Software: Čím se liší, kdy se využívá a jak je to s licencí, základní přehled

Open Source Software (OSS) se pevně etabloval jako jeden ze základních kamenů technologického průmyslu, a tak je zásadní rozumět jeho vlastnostem a právnímu rámci. Prvním dílem z plánované série článků na toto téma vstoupíme do světa OSS, poukážeme na jeho specifika, porovnáme ho s jinými typy softwaru a prozkoumáme jeho licenční dynamiku a základní právní implikace s tím související.

OSS je software, jehož zdrojový kód je volně přístupný veřejnosti. To znamená, že kdokoli může kód prohlížet, upravovat a sdílet. Na rozdíl od tzv. proprietárního softwaru, který je chráněn a kontrolován jeho tvůrci, OSS je koncepčně postaven na transparentnosti a komunitním vývoji. Otevřenost kódu umožňuje vývojářům a uživatelům nejen software používat, ale také se aktivně podílet na jeho kontrole, zlepšování a rozšiřování funkcionalit.

Do právní sféry vstupuje problematika OSS zejména v kontextu licenčních podmínek, které upravují jeho používání, úpravy a distribuci. OSS je založen na veřejných licencích, které nejen že poskytují uživatelům a vývojářům značnou svobodu, ale zároveň stanovují specifická pravidla pro nakládání s OSS a jeho odvozenými díly (tedy i systémy, do kterých byl OSS zakomponován).

Tradiční přístup ve formě proprietárního software

Na rozdíl od OSS je proprietární software pevně kontrolován svými tvůrci, kteří si zachovávají výhradní práva na jeho používání, úpravy a distribuci. Uživatelé se setkávají s proprietárním softwarem prostřednictvím licencí, které omezují jejich schopnost software měnit nebo sdílet. Příkladem mohou být programy jako Microsoft Windows nebo Adobe Photoshop.

Proprietární software se vyznačuje vyspělou uživatelskou zkušeností a specializovanou podporou, ale omezuje flexibilitu uživatelů. Zdrojový kód zůstává tajný, což chrání duševní vlastnictví a komerční výhody tvůrců. Právně je používání proprietárního softwaru omezeno na práva výslovně udělená licencí, což často ztěžuje jeho přizpůsobení nebo integraci s jinými systémy.

Srovnání s jinými „bezplatnými“ typy softwaru

(aneb Freeware nerovná se OSS)

OSS je často srovnáván s jinými formami bezplatného softwaru, ale je třeba říci, že mezi nimi existují poměrně podstatné rozdíly. 

Např. freeware je sice k dispozici zdarma (zpravidla trvale), ale neumožňuje přístup ke zdrojovému kódu. Uživatelé mohou software bezplatně používat a redistribuovat, ale nemohou jej upravovat a dále rozvíjet.

Naopak shareware (nebo trial software) je typ proprietárního softwaru (tj. softwaru s uzavřeným zdrojovým kódem), který je nabízen k bezplatnému vyzkoušení, často s omezenými funkcemi nebo na omezenou dobu. Po uplynutí zkušební doby je nutné zaplatit za další používání. Typickým příkladem je WinRAR nebo některé demo verze her.

Dalším typem software, který bývá zaměňován za OSS, je Public Domain Software. Jde o software, který je „zbaven“ autorských práv[1] a umožňuje neomezené použití, úpravy a distribuci. Tento koncept, dříve běžný zejména v USA, na rozdíl od OSS neklade žádné podmínky na použití nebo úpravy softwaru.

Specifika OSS

OSS se vyznačuje závazkem k otevřenosti a spolupráci. Podle Open Source Initiative musí software, aby byl považován za skutečně open source, splňovat několik klíčových principů:

1. Volná distribuce: Licence musí umožňovat komukoli redistribuovat nebo nabízet software bez vyžadování licenčních poplatků.
2. Dostupnost zdrojového kódu: Program musí být uživatelům snadno dostupný v podobě zdrojového kódu.
3. Povolení dalších úprav: Licence musí umožňovat další vývoj programu a tvorbu vlastních programů, které mohou být distribuovány za stejných podmínek jako původní software.
4. Povolená omezení při distribuci modifikací: Licence může povolovat distribuci upraveného zdrojového kódu, ale může vyžadovat, aby byl software přejmenován a změny dokumentovány.
5. Nediskriminace proti osobám nebo skupinám: Licence nesmí diskriminovat žádnou osobu nebo skupinu osob. 
6. Bez omezení použití: Použití softwaru nesmí být omezeno na specifické účely. 
7. Licence musí platit pro všechny: Licence musí platit pro každého, kdo software obdrží. Nesmí být udělovány žádné zvláštní licence. 
8. Nezávislost na produktu: Licence nesmí být upravena pouze pro jeden software, ale musí platit i pro software vyvinutý z původního.  
9. Bez omezení na jiný software: Licence nesmí obsahovat ustanovení týkající se jiného softwaru. 
10. Technologická neutralita: Licence nesmí omezovat distribuci softwaru na konkrétní technologii.

Licencování OSS

Z výše uvedeného je patrné, že licencování je základním aspektem OSS, který definuje, jak může být software používán, upravován a sdílen.

Je to vždy tvůrce či komunita vývojářů, kdo zpřístupňuje kód se zájmem uveřejnit jej jako OSS, a za tímto účelem si zpravidla zvolí některou z veřejných licencí rozšířených na trhu (nebo si může nadefinovat vlastní licenci pod kterou svůj software publikuje). Uživatelé daného OSS pak musí být obzvláště ostražití k tomu, pod jakou veřejnou licencí je tento OSS kód uveřejněn, protože to může mít zcela zásadní důsledky s ohledem na to, k čemu chce uživatel tento OSS využít.

Nejdůležitějším aspektem veřejných licencí jsou pak požadavky na redistribuci odvozených děl, tj. i děl, do kterých byly OSS prvky zakomponovány.

Existují v zásadě tři hlavní kategorie OSS licencí:

• Copyleft licence: Tyto licence (např. GNU GPL a její variace) vyžadují, aby jakákoliv odvozená díla byla licencována za stejných podmínek (jinými slovy, dojde k „nakažení“ produktu, do něhož je OSS integrován) – tento tzv. virální efekt copyleftových licencí jakož i jeho důsledky a rizika blíže rozebereme v dalším z článků této série. Cílem je zajistit, aby software a jeho úpravy zůstaly svobodné a otevřené. Tento požadavek však může být pro některé vývojáře a firmy omezující, protože komplikuje integraci s proprietárním softwarem a vytváření komerčních produktů. Nutnost zpřístupnit zdrojový kód všech úprav totiž bude zpravidla v rozporu s obchodními strategiemi a ochranou duševního vlastnictví komerčních subjektů.
• Permisivní licence: Licence jako MIT License a Apache License 2.0 ukládají minimální omezení na používání, úpravu a redistribuci OSS. Umožňují integraci s proprietárním softwarem bez přísných podmínek. Tato flexibilita činí permisivní licence oblíbenými jak v open source, tak v komerčních kontextech, nabízející rovnováhu mezi svobodou a praktickými obchodními potřebami.
• Omezené copyleft licence: Tyto licence (např. LGPL) představují střední cestu. Umožňují propojení proprietárního softwaru např. s open source knihovnami bez nutnosti zveřejnit zdrojový kód celého programu. Tento přístup vyvažuje přísnost plného copyleftu s flexibilitou potřebnou pro širší adopci, a je tak zvláště užitečný tam, kde je žádoucí interoperabilita s proprietárními systémy.

Finální výběr konkrétního OSS závisí na tom, jak jej plánujete používat a jaké máte (případně zda vůbec máte) obchodní cíle:

1. Pokud máte v úmyslu využít OSS v rámci komerčního produktu a chcete minimalizovat riziko nutnosti zpřístupnit svůj zdrojový kód, vhodnější je určitě OSS s permisivní licencí. Ty nabízí flexibilitu potřebnou pro integraci s proprietárním softwarem a chrání vaše duševní vlastnictví. 
2. Naopak, pokud vyvíjíte projekt na neziskové bázi nebo se zaměřujete na zachování otevřenosti a sdílení kódu, může být pro vás vhodná copyleft licence, jako je GNU GPL.

Závěr

OSS je známý svou transparentností, flexibilitou a komunitním vývojem. Přináší řadu příležitostí pro inovace, ale vyžaduje také důkladné porozumění právnímu rámci a potenciálním úskalím. Správné pochopení různých typů veřejných licencí a jejich důsledků je klíčové pro efektivní nasazení OSS. Ať už se zapojujete do komunitního projektu nebo hledáte přizpůsobitelné softwarové řešení, OSS nabízí široké možnosti. Nicméně, je nezbytné zvážit nejen jeho přínosy, ale také právní a licenční otázky, které s ním souvisí. 

V naší praxi jsme se setkali již s řadou případů, kdy využití OSS s „nevhodnou“ licencí téměř překazilo dokončení úspěšné investice do nadějných startupů, značně zkomplikovalo dlouho vyjednávané transakce, či si v krajních případech vyžádalo i závazek dodatečného přeprogramování některých částí klíčového softwaru, aby organizace mohla pokračovat ve stávající obchodní praxi nebo aby mohla být zachována kupní cena v rámci M&A dealu či uspokojivá valuace startupu.

Pokud máte otázky k používání OSS nebo potřebujete poradit s jeho právními aspekty, jsme tu pro Vás. Naše zkušenosti Vám pomohou se snadno zorientovat v licencích a právních otázkách OSS. Ať už řešíte komunitní projekt nebo obchodní aplikaci, jsme připraveni poskytnout efektivní řešení.