Čeští parfuméři z Notina nechtěli prozradit, odkud berou Chanel. U Ústavního soudu ale neuspěli a musí poskytnout informace o dodavatelích. Přinášíme příběh o právně zajímavém sporu, ve kterém Chanel postupoval proti e-shopu Notino kvůli prodeji výrobků Chanel mimo selektivní distribuci a ve kterém se řešily související otázky vyčerpání práv, legitimity selektivní distribuce a zejména povinnosti prodejce prozradit zdroje dodávek.
Notino je jedním z největších evropských online prodejců parfémů a kosmetiky. Firma sídlí v Brně, ale zákazníky má po celém kontinentu. Právě nabízené atraktivní zboží přivedlo Notino do sledovaného sporu, který se táhl přes několik soudních instancí téměř 8 let a dotýká se hned vícera zásadních oblastí práva: duševního vlastnictví, hospodářské soutěže a ochrany obchodního tajemství.
Na druhé straně stojí Chanel, francouzský módní dům s nesrovnatelnou pověstí a prestiží na trhu luxusního zboží. A luxus je do značné míry o kontrole – kontrole nad tím, zda není zasahováno do práv duševního vlastnictví, kde se zboží prodává, jak se prezentuje a kdo ho nabízí. Právě tato kontrola je jádrem celého sporu. Chanel si totiž, stejně jako ostatní výrobci luxusních značek, svoji distribuci hlídá jako oko v hlavě.
Případ je zajímavý nejen výsledkem, ale i tím, co odhaluje o napětí mezi dvěma legitimními zájmy: právem výrobce kontrolovat distribuci svého zboží a právem obchodníka chránit své obchodní vztahy.
DO EXKLUZIVNÍHO KLUBU SELEKTIVNÍ DISTRIBUCE NOTINO NEPUSTILI
Zastavme se u pojmu selektivní distribuce. Zjednodušeně jde o obchodní model, při němž výrobce prodává své výrobky na určitém území pouze smluvním partnerům, kteří splňují určitá kritéria. U luxusní kosmetiky to jsou typicky věci jako: elegantní kamenná prodejna, vyškolený personál, luxusní balení apod.
Případ nelze plně pochopit bez soutěžněprávního kontextu. Selektivní distribuce ze své podstaty může omezovat soutěž mezi distributory téže značky. Avšak pokud je model čistě kvalitativní, tzn. pokud povaha zboží selektivní distribuci vyžaduje, dodavatel vybírá své distributory na základě objektivních kritérií, která jsou stanovena jednotně a uplatňována nediskriminačně a která nejdou nad rámec toho, co je nezbytné, tak se na něj nevztahuje zákaz protisoutěžních dohod.
Tento model byl potvrzený i judikaturou Soudního dvora EU, například v případech Metro I nebo Coty Germany. Výrobce luxusního zboží tak může v zásadě říct: „S Vámi obchodovat nebudu“, a být přitom zcela v souladu s právem. I v tomto konkrétním případě shledaly české soudy systém Chanelu legitimním.
Notino do sítě smluvních distributorů Chanelu nepatří. Přesto jeho parfémy prodává. Odkud je bere? Právě na tuhle otázku Chanel chtěl znát odpověď. Pokud zboží uniká od smluvních distributorů, má Chanel legitimní zájem tyto úniky identifikovat a zastavit.
OD OBECNÉHO SOUDU AŽ K ÚSTAVNÍMU
Spor začal jako klasická soudní pře o obchodní tajemství a zdroje zásobování. Chanel se domáhal toho, aby Notino prozradilo, od koho konkrétně parfémy Chanel nakupuje. Chanel totiž může jakožto dodavatel zakázat smluvním distributorům přeprodej smluvního zboží neschváleným distributorům. Informace, odkud parfémy do rukou Notina přišly, má proto pro Chanel velkou relevanci. Právním základem bylo právo na informace na základě zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o ochraně obchodního tajemství.
Notino se bránilo. Informace o dodavatelích jsou přece citlivé obchodní tajemství. Prozradit je by mohlo firmu poškodit, protože by Chanel mohl na dodavatele zatlačit a zásobování přerušit. Tato argumentace ale soudy příliš nepřesvědčila, jelikož jednání Notina podle obecných soudů představovalo neoprávněný zásah do práv k ochranné známce CHANEL. Dovolání Notina loni zamítl Nejvyšší soud České republiky.
Když Notinu nevyhověly obecné soudy, obrátilo se s ústavní stížností k Ústavnímu soudu České republiky. Argumentovalo zásahem do práva na spravedlivý proces. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV.ÚS 2399/25 ze dne 20. ledna 2026 stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Rozsudky obecných soudů tak zůstávají nedotčeny a Notino muselo sdělit, odkud zboží značky Chanel pochází. Nicméně, Notino tak podle mluvčí společnosti učinilo již 20. března 2024.
PROČ SOUDY ROZHODLY VE PROSPĚCH CHANELU?
Klíčovým argumentem bylo právo Chanelu na ochranu jeho distribučního systému. Pokud Chanel provozuje selektivní distribuci, a má k tomu v EU legitimní právo, pak má i právo vědět, zda a jak je tato síť obcházena. Bez znalosti dodavatelského řetězce Notina totiž Chanel fakticky nemůže svá práva hájit. Proto již Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 41 Cm 17/2018 uložil Notinu povinnost poskytnout Chanelu požadované informace.
Z rozhodnutí vyplývá, že zájem na ochraně distribučního systému a práv duševního vlastnictví převáží nad zájmem Notina na utajení obchodních kontaktů. Chanel nemá k dispozici jiný efektivní prostředek, jak zjistit zdroj úniku, a proto je aplikace informačního nároku nezbytným a legitimním nástrojem, jak nezbytné informace získat. Soudy tedy daly přednost právu vlastníka ochranné známky na informace.
Z případu vyplývá, že právo na obchodní tajemství není absolutní a může ustoupit tam, kde jeho ochrana fakticky znemožňuje jiné straně hájit svá legitimní práva. Každý prodejce operující mimo autorizovanou distribuční síť musí počítat s tím, že jeho dodavatelské vztahy mohou být na základě soudního rozhodnutí odtajněny.
CO TO ZNAMENÁ PRO TRH A ADVOKÁTY?
Poučení z tohoto případu je dost praktické. Ukazuje, že informační nárok při vymáhání práv duševního vlastnictví může být účinný nástroj. Pokud soud dospěje k závěru, že došlo k zásahu do práv k ochranné známce, může žalovanému uložit povinnost odkrýt původ a distribuční řetězec sporného zboží, i když taková informace představuje jeho obchodní tajemství. Zároveň případ potvrzuje, že selektivní distribuční systémy luxusních značek jsou legitimní, a i české soudy je při ochraně značky berou vážně.
Máte otázky k selektivní distribuci, paralelnímu dovozu nebo ochraně duševního vlastnictví a obchodního tajemství? Obraťte se na náš tým.
