Streamuješ – riskuješ. Vězení za šíření streamu?

Předně je potřeba poznamenat, že se nejedná o autorská práva ani o jejich porušení, jak uvádějí některá média. Autorská práva má ten, kdo dílo vytvoří (malíř, skladatel, autor knihy), ne ten, kdo „pouze“ vysílá (=přenáší) samotný přenos (televizní stanice přenášející sportovní utkání). Ani podle judikatury Soudního dvora EU v případě Football Association Premier League se u sportu, a zejména u fotbalu, nejedná o autorské dílo, a to bez ohledu na sebelepší sportovní výkon. Fotbal je totiž limitován pravidly, která nedovolují v dostatečné míře kreativitu, která je nezbytným atributem autorského díla. Jako když autor píše svou knihu a skládá její příběh.^[1]

V případě přenosu se jedná o práva, která s autorským právem pouze souvisí. Zde tedy např. související práva toho, kdo hradí instalaci kamer, personál, který technicky zajišťuje obsluhu kamer a přenosového zařízení. To vše stojí finanční, organizační a technologické náklady. Práva související s autorským právem nechrání kreativitu a originalitu jako autorské právo, ale tyto vynaložené náklady na zajištění, v tomto případě televizního, vysílání.

Práva související s autorským právem tak slouží zejména k ochraně vynaložené investice. V daném případě jde konkrétně o právo vysílatele k televiznímu vysílání podle § 83 a násl. autorského zákona. Pokud tedy někdo neoprávněně těží z investic druhého, jinými slovy tyto investice „vykrádá“, porušuje jeho práva. A při závažném porušení těchto práv se může jednat až o trestný čin, za který může v ČR hrozit uložení trestu odnětí svobody až na 8 let.

Protože je však ochrana trestním právem nebo i před civilními soudy velmi komplikovaná – musí se zjistit totožnost pachatele, zajistit důkazy, prokázat vinu, což je ve virtuálním prostředí leckdy téměř nemožné – a šíření streamu v digitálním světě je naopak zase velmi jednoduché, hledají držitelé práv jiné technické způsoby jak šíření streamu bránit. Například společnost CISCO vyvíjí technologii, která pomocí digitální stopy bude moci jednoduše nelegální streamy identifikovat a blokovat, takže nebude zapotřebí, aby někdo nelegální stream nahlásil.^[2]

Poněkud kontroverznějším opatřením, zejména z hlediska ochrany soukromí, je nástroj zavedený španělskou první fotbalovou ligou. Ta přidávala do televizního vysílání podprahový zvukový signál nerozeznatelný pro člověka, ale zachytitelný elektronickými přístroji. Fotbalovým fanouškům, kteří si pak stáhli aplikaci španělské fotbalové ligy do svého mobilního telefonu, se v průběhu fotbalových utkání aktivoval mikrofon a sledoval, zda zachytí přidaný zvukový signál. Aplikace následně zasílala zjištěné informace organizaci španělské fotbalové ligy, která mohla vyhodnocovat, zda někdo v daném místě nešíří náhodou její nelegální stream.^[3] Opatření bylo předmětem šetření španělského úřadu pro ochranu osobních údajů, který za tuto praxi uložil pokutu ve výši 250.000 euro. Španělský fotbalový svaz se však s největší pravděpodobností proti tomuto rozhodnutí odvolá.

Vzhledem ke skutečnosti, že globální digitalizace pokračuje čím dál dynamičtějším tempem, lze očekávat, že budou vznikat nová a pokročilejší řešení technického zabezpečení digitálního obsahu. Jak ale ukazuje případ španělského fotbalového svazu, jakoukoli přípravu takového opatření je vhodné od počátku promýšlet z pohledu nejen autorskoprávních právních předpisů a konzultovat se zkušeným právníkem na poli jak duševního vlastnictví, tak moderních technologií a jejich regulace.